Cestování
30.srpen 2014 - v sobotu odpoledne (!!!) mí pípne sms: Vaše SPZky jsou připraveny k vyzvednutí již na pondělí. Celkem zírám, snad přece že by nikdo neprudil? Nevěřím, že by to bylo tak jednoduché...!
Očekávám zradu a s pocity, že se něco musí pokazit, v pondělí hnedka navštěvuji odbor dopravy. Nedůvěřivě sedám na židli před přepážkou. Paní mi obratem přináší novotou vonící SPZky a vrací občanku, nechápavě na ní zírám... No tak už běžte, za vámi je další klient! ... Stále nevěřím a pomalu odcházím, vůbec bych se nedivil, kdyby se ozvalo volání: vraťte se, tohle byl apríííííííl!!!
Venku zjišťuji, že rozměr SPZky je trochu jiný, než originál plastový rámeček ze slovenska. Tak značky hážu do igelitky a razím do Brna, kde to vezmu přes známého ve firmě. Nic nevadí, že solidně prší. Mám navlečený nepromok, nepromok rukavice, nepromok kotníkové tenisky, jsem v suchu a především zdárně ukončený proces. U kámoše ve firmě vrazím do SPZky vrut a pevně ho fixnu k rámečku.
Následně písnu ženě SMS, jsme domluveni, že pokud to vyjde, vezmu na skútru zpět synátora ze školy domů, když už je toho prvního září. Přilbu a kordurovou bundu má po manželce, tak to fakt dneska dáme!
Díky tomu, že sedí za mnou, sedím na skútru, jak vosa na bonbóně. Kdepak, mám hodně dlouhé nohy. Tak to je fakt nouzovka :-) První zatěžkávací test: prudké stoupání na Jihlavské u hřbitova. Nepozdává se mi ten výkon, myslel jsem, že to dá více ... Navíc potom při tom prudkém klesání u Anhroposu v Pisárkách, mi připadne, že párkrát střelí výfuk ... nevěnuji tomu pozornost: to se ukáže opět později jako chyba.
Dojedeme slavnostně domů, já šťastný, že motka je ok, syn má radost z dobrodružství ...
Doma volají známí z Bratislavy, dojeď na oheň a
grilovačku, do toho pozvání na nezávazný pohovor, ohledně potencionálního zaměstnání. Domlouváme termín na pátek. Všem to vyhovuje a ve mně začíná uzrávat nápad, tam i zpět to dám na skútru! Proč ne? Cesta je dlouhá cca 150km, po těch okreskách to vidím na tři hoďky - plus mínus. Balím si věci: spacák, věci na převlečení, toaletní potřeby, termosku s kafem a nabíječku na mobil do zásuvky. Jak se krutě nyní hodí nepromokavé cestovní pytle, které jsem měl z dragstára ...
5.9.2014 - Ráno v pátek se budím brzo nedočkavostí a skutečně vyrážím v osm ráno. Ještěže jsem se nabalil a mám spodky a super softčílovou bundu. Nad Bitýškou ještě znovu zastavuji a naposledy kontroluji matku uchycení zadního kola, vše je OK.
Motka šlape, nicméně po cestě, ještě na české straně jsou dvě objížďky, jedna u Ořechova, druhá u Hustopečí, to rozmrzí a začínám poposedávat. Začínám cítit záda, už jsem si odvykl ... zatnu zuby.Řeším to pravidelnými přestávkami, motka si vydechne a já si dám kafe. První tankování u Lanžhotu, dívám se na hodinky, bude půl desáté. Tak asi přeci jen to bude časově delší :-) Dávám plný kotel, motka šlape. Na slovenské straně zastavuji na hraničním mostě, dělám foto. Kúty v pohodě, tady to velice dobře znám. Naposledy, když jsem byl u Michala na chatě. Vím, že mně čeká dlouhá a hlavně rovná cesta až do Stupavy. Za Malackama dávám zápěstím plný pohyb dolů a mažu, ztrácím ostražitost a přemýšlím, jak a co v Blavě. To jsem neměl dělat. Přesně v půli mezi Plaveckým Štvrtkom a Stupavou mi chcípe motor a přesně tak, jako že mu došel benzín. Startování nefunguje, pouze se protáčí motor. Do nejbližší civilizace je to deset km. Ten pohovor akutně potřebuji stihnout, nechci telefonický hovor ve stylu: omlouvám se, ale něco se mi posralo .. Volám postupně kluky z Blavy. Pali nemůže, je ještě v práci. Tonko chce 5 min, pak volá. Šéfe, jede pro vás auto, dodávka, ale až tak za 15 min.Ok, třeba si nehty neukoušu. Zkouším startovat znovu, snahu má, ale po chvíli novu chcípne. Cítím, že baterka má dost. Stavím na hlavní stojan a šlapu na "šlapák" , světe div se, ono to běží, sice divně, ale běží. Benzín je tedy OK, vidím problém v elektrice. Zkusím to doskákat. Takhle přískoky se došplhám nad Stupavu, s tím, že mně čeká sjezd dolů. Za 500 metrů to opět motor vzdává. Tlačím při krajnici a proklínám osud. Zuřím a vztekám se, to mi rozproudí krev a ze mně začíná lít a je mi děsně horko. Stavím motku na policajta a uvztekanej ze sebe strhávám oblečení, abych sundal spodní termoprádlo. Projíždějící auta okolo mají super divadlo, starší paní si dokonce přibrzdí ... nahlas kleji ... Ne, opravdu! U mne tradičně se všechno sere!
Z kopečka pomalinku sjíždím, to mně ochladí a já konečně začínám přemýšlet. Benzín je OK, na hlavním stojanu to přeci běželo ... Nedá mi to, brzdím a hážu motku na stojan. Kontroluji kabeláž, přístup k cívce je ok, kontakty jsou v pohodě ... tahám za zapalovací kabel ke svíčce. No jasně! Vypadená fajfka z svíčky! Startuji, zkouším jet, jo! To bylo ono! Rychle obvolávám a ruším odvozy. Jak jsem vystresovaný, jiný zvuk za jízdy než obvyklý je pro mně podezřelý. Těsně před Stupavou opět chcípe motor. Naučeným pohybem dávám znovu fajfku na své místo. Než dojedu do Bratislavy, dávám to ještě dvakrát, mám super popálené prsty od výfukového svodu. Nic, u Paliho na zahradě to fixnu. Volám Tonovi, říkám co potřebuji, ok, bude to.. Příjezd do Bratislavy se koná v 13:30, hmm tak ať počítám jak počítám, to je cca 5 hodin ...:-)
Překvapivě, jezdím po Blavě křížem krážem, motka skáče na rozbitých silnicích jak koza a vše je ok. To mně uchlácholí. Řeším poslední meeting a večer je grilovačka ... Je mi skvěle! :-)
6.9.2014 - Odjezd naplánován na 12:00. S tím, že pokud nebude motka stávkovat, dáme i geocaching. Což i tak probíhá, skáknu si pro nějakou keš i do Rakouska po cestě, poslední kousky dávám v Kůtech ... kde i poprvé zazlobí motor a znovu chcípe. Přejíždím hranici a čas se fakt krátí, nestihnu ve čtyři grilovačku doma. Před Břeclaví znovu beru benzín a ptám se na nějaký drát, abych fixnul tu podělanou fajfku. Nemají. Než dojedu do Břeclavi, zastavuji a nasazuji fajfku asi po desáté. Při poslední zastávce stojím vedle nějakého kravína a vedle stojí nějaká stará liazka bez korby bez kol ... škubu z ní kus drátu, té to chybět určitě nebude a připravuji operaci v polních podmínkách. Dívám se na fajfku a říkám si, má dost, to podle ojiskření trvalo dost dlouho. Fixuji fajfku drátem ke krytu víka ventilů a zkouším, nahodit. Už podle zvuku je to OK, jízda ukáže. Nevěřím... skútr jakoby ožil, mažu z kopce na Hustopeče, na tachecu mám 110km/h!!! Tvl ...to je v reálu stovka...! Určitě si tu faju koupím novou ...
Radost kalí zjištění, že ta stará skákací panelka opět uvolnila na řidítkách přístrojovou desku a ta teďka lítá, no nic, musím to opravit taky ... zapisuji si do portfolia nutných oprav.
Blíží se šestá a já jsem už nervózní, tahám za plyn a těsně před domovem odbočuji na benzínku. Tankuji plnou a platím stovku. Hmmm, z Břeclavi za rovnou stovku, to je solidní ...
Doma háži na stojan a jsem smutný: otřesy uvolnily airbox na motoru a ten drží pouze na sací hadici ke karbecu. No, stahuji ho Ska páskou a fixuji provizorně narychlo, aspoň přes zimu se nebudu nudit.
Dávám pusu piškotovi a ženě, otevřu si pivo : jo! Dal jsem to!
Celkem kilometrů : 480 km
Náklady : 560 Kč
Průměrná spotřeba : 2,7 l/100km
